já si od prvního čísla oblíbila Marianne... sice mi pár let do třicítky chybělo, ale obsahově mi vyhovovala
po nějaké době jsem z ní tak nějak "vyrostla", začalo se příliš odrážet, jak redaktorky nemohou najít chlapa, pak jak ho našly a začaly postupně rodit a já tou dobou už byla dávno vdaná a i ty měla děti spíš starší
dodnes si občas nějaké číslo z nostalgie koupím (většinou mě zláká sloupek R. Fulghuma), ale většina obsahu jde hodně mimo mne...