monty, já jsem založením poměrně sobecká (vyjma vlastní rodiny, rozuměj rodiče a sestry) a tak každý ústupek partnerovi jsem vždycky důkladně otestovala, než jsem ho přijala... takže řadím věci na důležité (neustoupím ani o píď), méně důležité (trošičku, ale jen opatrně), nedůležité (pro mne za mne) a pak speciální kategorie kuriozity (tohle vážně někdo řeší?) - málokdy se mi stalo, že bych ustoupila a následně mě to mrzelo... ale kompromisy musí být, jen záleží na tom, jak moc jich být musí, což vychází z toho, jak moc kompatibilního partnera si člověk najde (a hledala jsem pečlivě )