Kouličko, já půjdu asi trochu proti davu - ale mě přijde, že to vidíš moc svou optikou.

Chápu, že máš neblahé zkušenosti z podřizování ve vztahu, ale to, co dělá dcera, mi přijde v pořádku: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Přizpůsobila se chodu rodiny.
To má určité hranice - v 16 jí to ještě můžeš nastavit sama, tj. vzít si ji zpět, nebo jí o tom povídat a doufat, že je má. Ale určitě ji to nenaučíš. Musí si sama nabít hubičku. Takže vyprávět o tom, jak jsem, kdy jsem nastavovala hranice já a doufat, že to dcera najde.

A zase pozor, aby tě nechytla úzkost a nepředjímala jsi, že dcera "dopadne" jak ty v nějakém minulém vztahu - z jednoho příspěvku těžko odhadnout, jestli to vidíš realisticky, nebo svou optikou, ovlivněnou vlastními zkušenostmi.