To je jedna věc. Druhá je, že respirátor není ani přibližně totéž, co doma vybastlená ústenka z babiččiny zástěry. A to ani v případě, že její vznik provázely tak nádherné emoce. Tohle ale skoro nikdo neví. V nejlepším případě lidi matně tuší, že mají mít něco na puse, už nechápou proč vlastně (že by to měl být jiný důvod, než buzerace) a proč by to měli mít i na nose. Nevědí jasně ani to, že nosem dýchají. Ve škole se to přeskakoval jako zbytečná faktografie a doma se o tom nemluvilo.
Shodou okolností jsem nedávno měla rozhovor s jinak inteligentní patnáctiletou holkou. Ptala se mě, jestli může chytit kovid ušima a proč ne. Moje informace o nosní sliznici ji překvapily a umožnily nový vhled na situaci.