"Svoje děti miluju a jsou to, co mne v životě naplňuje, v čem vidím dlouhodobý smysl. Nicméně potřebuju k životu i práci, nejen jako zdroj příjmu, ale i pro seberealizaci, neuměla bych být "jen" doma s dětmi. Jsem hodně pracovitý a ambiciózní člověk, do vzdělání (ať už na VŠ nebo jinak) jsem dala hodně času a energie a mrzelo by mne, kdybych to v životě nijak nevyužila."


to jsem si o sobě také myslela. S jedním dítětem jsem dodělávala doktorát a doma se trochu nudila. Narodilo se druhé a to nespalo, pak rychle za ním třetí se zdravotními problémy. Od té doby je to smršť, kdy byl hodně let mým jediným zájmem najít čas na to se pořádně vyspat.
Rozhodně si uvědom, že dítě se nemusí narodit zdravé (nemusí to být nic zásadního) ani že bude povahově podobné svým starším sourozencům.