No a nebylo by lepší zkusit nejdřív vyřešit tu práci? Jestli tedy víš, co bys chtěla dělat a jak se k tomu dostat, něco se nového naučit, vystudovat, získat nějakou práci. A kolik času by to zabralo. Pokud bys musela např. 5 let studovat VŠ a dalších 5 let hledat zaměstnání a získávat praxi, tak bych si tohle všecko nechala až po odchovaní třetího dítka. Pokud bys to stihla do dvou tří let a potom už bys měla pevnou pozici v zaměstnání, tak bys mohla mít třetí dítě v 38, což většinou ještě lze bez problémů.
Kdybych tedy byla já na tvém místě a chtěla třetí dítě (jakože já je nikdy nechtěla, děsila jsem se, že bych mohla potřetí otěhotnět a byla jsem odhodlaná jít okamžitě na potrat), měla bych teď třetí dítě, ale už bych pomalu ale jistě dělala kroky ke změně profese. Změnit profesí ve 40, 45 je snadnější, než v tom věku otěhotnět. Já změnila práci v 54. Nechtěně. Vykopla mě šéfka, která mě nesnášela a několik let mě šikanovala. Pak mi několik perspektivních míst překazila, protože mi dala špatně hodnocení. Na konec jsem práci našla. Vzdělání jsem na ní měla, ale nikdy jsem nic podobného nedělala, musela jsem se to úplně sama naučit, protože pan, co to dělal přede mnou, byl alkoholik, takže nejenže jsem se ho nemohla na ni zeptat, ale i tu svoji práci, podle které jsem se to chtěla naucit dělal špatně. A do toho nový program. Když jsem se to po q2 letech jakž takž naučila, změnili zákon a všecko znova. Neměla jsem se koho zeptat, tu práci dělám jen já. Zvládla jsem to a i když ještě někdy nějakou chybu udělám, stejně jsem na sebe pyšná. Ale chci tím říct, že novou profesi můžeš začít dělat kdykoli, dítě můžeš mít tak do 40. Z tohoto hlediska bych k tomu přistupovala.