Kuličko,

"souhlasím, počet dětí je znát i co do rozdělení pozornosti mezi děti. Když jsou nemocné, tak je to taky sakra znát a při distanční výuce teprve :)"

Mně naopak velmi pomohlo, že dětí mám víc. Syn dceři vysvětloval matiku, i když je o rok níž. Starší dcera kontrolovala mladší její práci a pomohla synovi zase třeba s angličtinou. Navzájem si pomohli. A to nemluvím o tom, že mohli být doma, i když jsme s mužem byli náhodou oba v práci (manžel má většinou HO), protože 14-letá to doma ohlídala.
Za mě (a určitě si jsem vědoma, že co člověk, to názor) je nejnáročnější jedno dítě. Naše děti se zabaví, ještě pořád si i vyhrají, mají podobné zájmy. Ne, že by někdy nebyl zádrhel, ale určitě - co se pozornosti týče - mi vyhovuje dětí víc. Když byl syn nemocný a vyžadoval extra péči, měly holky jedna druhou. A když je dcera na táboře, zase se zabaví syn s tou mladší. 4 roky rozdíl, ale rozumí si. I když ne pořád