Dcera z toho předem byla taková vyděšená a samozřejmě úplně poprvé začala menstruovat v létě na soustředění, v den kdy měli mít oddech a šlo se na koupaliště... podruhé v záříá na škole v přírodě, opět když jsem nebyla po ruce. Na tom soustředění jsem musela volat trenérkám, aby jí nějak nenápadně pomohli, hlavně psychologicky a pak samozřejmě prakticky... aby věděli, že asi bude dost rozhozená a nedivily se... Teď to zvládá, vyžádala si nějakou pokročilejší knížku pro větší holky, občas se na něco zeptá, ale vysloveně trpí tím, že jí půl měsíce není dobře... Samozřejmě jsem řekla manželovi, že dnes a včera běhat nebudou, ale jinak se jí snažím vysvětlit, že i když jí není dobře, sportovat musí. Protože tréninky se také nezastaví, závody se neposunou. Život ostatně také ne. Je ještě malá na tampóny, to bohužel.