Přidat odpověď
Nemám ráda měkké ručníky. A nechápu, že se všude tak preferují, v reklamě, v povídání, i tady; měkký ručník po kůži jen sjede a nevysuší, já se drhnu jak blázen a furt si připadám mokrá, pak se na to lepí oblečení, nebo ruce - naškrábu brambory, umyju je, dám na plotnu a sůl si sypu do dlaně, třikrát jsem se utřela a stejně se lepí.
Nemám ráda hlasité projevy, lidi, co mluví jak Pepin z Postřižin.
Na druhou stranu znám lidi, kteří mluví pološeptem a to mi vadí taky, asi jsem hluchá, ale takto si vyžadovat pozornost mi přijde arogantní.
Televize jako kulisa to vůbec.
Vadí mi pletení slov - korD, respektivĚ, nářečné výrazy - já SA mosím podívat, já SU tak nažranÉ, a ty šílenosti - byl jsem stavený, vyjetý (stavil jsem se, jel jsem).
Vadí mi, jak chlapi (a tchyně) NEVIDÍ bordel, jak jim něco spadne a nevšimnou si, jak nechají vytažené věci ležet, místo aby je schovali zpátky na místo, jak čurají na stojáka a nevěří (!), že to stříká všude kolem, však to tu uklízím jenom já. Vadí mi převracení ponožek do prádla, blé.
To se tu asi už všechno řeklo.
Vadí mi bordel za nehty, mými, při obalování řízků, strouhanka, koření, maso, těsto, když se dělá rukama, bramborové třeba.
Předchozí