Je to reflexe tlaku okolí a jeho výsledku. Vidím, že se zmenšují a ostrůvkují bubliny lidí, kteří o děti intenzivně pečují a rozvíjejí je – což zase zvyšuje rozdíly mezi lidmi/dětmi.
Když většína lidí v tvém okolí věší vánoční věnec, taky o tom minimálně zauvažuješ, nebo ho vyvěsíš.
Když je normální naplácat dvouleťákovi, že skočil do silnice, člověk má taky tendenci mu naplácat, aby to příště nedělal.
No a stejně je to se školkama/družinou. Třeba u nás v okolí momentálně převládá společenská přijatelnost odkládání dětí klidně na celý den, ale člověk, který vezme pětileté dítě na Louskáčka o tom radši nemluví, protože by byl většinou označen za přehánějícího. Chodí za mnou lidi, kteří se trápí, že jim okolí předhazuje, že vyjíjejí na děti moc velký tlak, když je vedou ke čtení knih a k jazykům. Od známých v Praze slyším to samé, i když tam je snazší najít dost velkou přijatelnou bublinu.