U nás se tedy moc neiteragovalo. Buď jsem byla venku, učila se nebo jsem si dělala něco v pokojíčku, po večeři jsem si zas zalezla, občas jsem se učila, někdy četla nebo něco jiného, vykoupala se, šla spát. že bych v osmi nebo deseti letech vedla s rodiči u večeře dvouhodinové diskuse o nových knižních titulech, to fakt ne. jediné, co vidím, že jsme večeřeli spolu a probíhaly nějaké pokusy o konverzaci. My jíme tak nějak podivně, často jen děti, někdy já s nimi, muž výjimečně, a děti se místo konverzace bijou a žalují na sebe kdo koho píchl vidličkou.