S přibývajícím věkem mi vadí čím dál méně věcí. Co mne před lety přivádělo k šílenství, to teď maximálně zpracuju v duchu. Uvědomuju si, že mimo domácí teritorium mi prakticky nevadÍ nic. Ať si každý žije, jak uzná za vhodné. Vadí mi jen puštěné rádio a televize, když se vede dialog. Zvukovou kulisu nedávám ani v kavárně, zvlášť když je hlasitá. Jsou věci, které jsem komentovala 24 let mého manželství x krát týdně a někdy i denně s nulovým výsledkem a stejně mne chladnou nezanechávaly. Na nezavírání zubních past byl můj manžel odborník . Pasta otevřená a uzávěr v čudu. Nebyl........asi se vypařil? Své umění pak dotáhl do dokonalosti. Na umyvadle byly pasty čtyři, všechny bez uzávěru a zatvrdlé. Vadí mi vyhazování zkažených potravin. Nesnáším, když někdo bez rozmyslu nakupuje jídlo, starší potraviny v ledničce vždy posune dozadu a hrne do ní další. Po úžasné roli deratizátora lednice, který běžně vyhazoval prošlé jidlo, se mi nestýská. Zpětně si uvědomuju, že lednice je zřejmě moje velké téma. 😉 A co mi běžně v lednici zvedalo adrenalin? Půlka vymačkaného citronu pravidelně v ní zaparkovaná. , zelenina a ovoce nevybalené ze sáčků a tudíž pěkně zapařené, cokoliv vylitého a lepkavého... Asi nejvíc mi vadí bordel, který po sobě jiný člen domácnosti neuklidí a činí tak s železnou pravidelností každý den . Zaplivané umyvadlo a zrcadlo v koupelně, ručníky válející se na zemi, cokoliv vysypaného, vylitého, nebo rozbitého na viditelných mistech . Pro upřesnění podotýkám, že nepatřím mezi vzorné hospodyňky a běžný nepořádek mi žíly netrhá.