Ropucho, já nevím, jestli to byla trpělivost, uvažovala jsem "blbý není, zlý není, děje se něco, čemu nerozumím, přečkáme to, nebudu s ním jednat jako s odpadem, nám ho ráda, je to můj syn" Jezdili jsme spolu na akce, na ryby, neřešili jsme furt "to", když byl po brigádách, zajímala jsem se o to, co dělá, nesnižovala jsem to, vím, jak se mi sevřelo srdce, když jsem si u něj byla nakoupit v Tescu.

Je to fakt hodně let.

Mohla jsme ho vyhodit(kde není žalobce není soudce, takových mlaďasů na ulici je) a mohla jsme ho i odvelet otci, ale proč?