Někdy normální postupy nefungují. Jednou jsem takhle vyjednávala s matkou místo učitelek v ZŠ, i když to nebyla moje práce, protože to prostě jinak nefungovalo.
Matka to stavěla tak, že může dávat dítě do družiny. Tečka.
Byla doma, dítě tedy nechávala do odpoledne v družině. Dítě bylo spokojené, bo v družině mělo kamarády. Jenže to dítě pak už nebylo schopné psát úkoly, jelikož mělo řádné ADHD, bylo unavené, byl z toho domácí řev, dítě mělo šílený prospěch, k tomu bylo agresivní, učitelka z toho byla na mašli a rodiče ostatních dětí naštvaní, neboť škola místo učení řešila agresivní dítě a ve výsledku se nikdo nic nenaučil.
Když pak matka přestala dávat dítě do družiny, začala s ním psát úkoly už v jednu hodinu, kdy dítě ještě bylo schopné fungovat. Všimla si rozdílu v chování dítěte a schopnosti ještě jakž takž pracovat, došla nakonec až k psychiatrovi – medikované dítě přestalo být zátěží pro školu a nakonec nepropadlo. Tuším, že se zdárně blíží k páté třídě.