To bylo dřív úplně jiné. S kamarádkami na gymplu jsme se šly v pátek projít do centra, nebo se jely navštívit domů, ve všední den jsme pádily domů, buď se šprtat nebo na zájmové aktivity. Kapesné jsme měly malé, že bychom si kupovaly pochutiny, to moc nešlo. Šetřily jsme a ještě chodily na brigády. A to jsme nebyly z chudých rodin, jezdily jsme k moři, na hory, ale dřív se dětem tak "nesypalo".

Taky zírám, jak pro někoho "nic nejde", jak není zmrzlina do kornoutu ale na klacku, je zavřená čajovna a musím si uvařit čaj do termohrnku a podobné potíže.

To bych si říkala, že jsem někde udělala chybu a pěstuju si sněhovou vločku. Čas se probrat do reality, nejlépe pustit nějaký dokument o životě dětí v jiných částech světa. Doporučuji Bangladéš, Jemen, apod.