Osobně si myslím, že dát dítěti 3 roky a třeba rok, dva na půl úvazku je normální.

My jsme s tím počítali, ale nakonec to ani jinak nešlo. První dítě bylo silně ADHD a školka byl velkej problém. Byl impulzivní a měl zvláštní metody navazování interakce s dětmi, třeba jim nasypat na pískovišti kyblíček na hlavu, nebo jim něco zbourat. CHtěl jejich reakci, ale byl tak do 5-6 let nevychovávatelný, protože prostě neměl schopnost zpětné vazby, klidně několikrát sáhl na horké věci atd. Výchova rovnala se ochrana přežití.

(Zjistili mu to už někdy po 3. roku věku, a náznaky různých neurologických problémů po poněkud zpackaném porodu byly už od 1. roku. A byli z i odborníci něho dost paf.) A tak žena byla nejdřív komplet 2,5 roku s ním doma (za cca 2200 Kč).

Pak se narodila dcera a kolem 4. roku ji objevili poruchu imunity pro kterou nesměla do školky. Takže po do tří let RP (2500 Kč), pak rok nic na RD, pak musela odejít z práce v bance.

První dítě chodilo do různých školiček, ale pouze tam, kde byl nějaký speckař to zvládali. V předškolním roce nám ho PPP pomohla zařadit do Speciální MŠ "logopedické", která by se spíš měla jmenovat "ADHD". O logopedii to skoro nebylo. Byli jsme s nimi jednou na zahradě s cca 10 dětmi a bylo to skoro zobrazení kvantových vlastností částic (nikdy nevíš dost dobře zároveň polohu a rychlost). Byl tam dva roky, po obědě chodil domů.

Na druhé dítě pak schválili příspěvek na péči o osobu blízkou (POB), který byl nejprve závratných 2600 Kč, pak 5200 Kč. Pak nám ho vzali, když dcera byla v 1. třídě.

Čili manželka prostě MUSELA zůstat s dětma doma cca 6 let úplně a pak 3 roky na zkrácený úvazek (kvůli ZP a POB nesměla dcera do družiny). A měla nejdelší dobu méně jak 3000 Kč podpory, pak 5200 Kč.

Naštěstí jsme vždycky chtěli dát děti do školky, až když uvidíme, že budou zralé a předtím užívat mateřských center, klubů, YMCA. Akorát nakonec ne zcela dobrovolně.