Monty,

"Fakt by mě zajímalo, co pořád máte s tím fňukáním. To je každý konstatování, že je něco blbě automaticky fňukání jen proto, že vám osobně to nevadí nebo proto, že se děti v Jemenu mají hůř? V reálu to taky tak máte? Když vám ujede třeba vlak nebo uklouznete na náledí a vymknete si kotník, tak neřeknete ani "do prdele" a jste stále sluníčkově pozitivní, protože je to furt lepší než být jemenskej předškolák?"

Nejsem stále pozitivní, někdy si zanadávám, když mi ujede vlak, či zafňukám, když mě bolí kotník, ale přiznám (si), že mám negativní emoce - jsem naštvaná nebo mě něco bolí, tak fňukám. Nenamlouvám si, že nenadávám a nefňukám, ale jen "konstatuji".

Možná je to (jako často) pojmová záležitost. Když uklouznu a natluču si a ulevím si nějakým tím citoslovcem, tak to beru jako fňukání, nikoli jako konstatování. Ty bys asi napsala, že jsi jen konstatovala, že to bolí.