Libiku,
máš pocit, že je nějak neomalené poukázat na skutečnost, že co je dobré pro jednoho, nemusí chtít druhý?
Jsi zbytečně a dost dramaticky vztahovačná, nemyslím si, že by kdokoli vč. mě měl v úmyslu ti nějak "osobně ubližovat", a přesně tak sis přebrala to, co jsem napsala. Ale to nebyl ani útok, ani "doporučení, cos měla/neměla dělat", pouze konstatování, že jsou lidé různí a v identických situacích se prostě nechovají všichni podle jednoho mustru, o kterém se zrovna ty domníváš, že je ten jediný správný. A fakt vidím rozdíl mezi ironizováním "geniálních normandistů" a zlehčováním psychických (nebo jakýchkoli jiných) chorob. Nejen proto, že si "užívám" psychickou nemoc otce mého syna už skoro dvacet let a rozhodně to není nic, co bych komukoli přála i v medikované podobě, natož bez medikace.