Tante souhlas.
Moje dcera je opravdu takhle popsatelná - učení jí jde a po kontaktu s okolím moc netouží (staví ji jedna kamarádka). Ve škole se vyhýbá konfliktu. Na prvním stupni jsme řešili, že je učitelka rozesadila schválně dle sebe a muselo to být "holka-kluk" v lavici. Její spolusedící spolužák ji opakovaně napadal a řval na ni že je "pí.." (čtvrtá třída, takových tam měli víc, celkem 5 chlapců co měli krádeže, útěky, napadání spolužáků atd, bohužel jsem v té době pracovala na Ospod a ty děti jsem znala i ze spisu). Požádala jsem učitelku ať se sejdeme ještě s tou maminkou spolužáka. To se stalo, druhá maminka dělala že ji to líto, kluka přiměla aby se omluvil a že si to doma proberou. Potud ok. Ale - pak si mě tam třídní nechala a vysvětlovala mi, že moje dcera se vůbec nechce zapojovat do kolektivu. A že když se jí něco nelíbí,dá to velmi najevo "obličejovým projevem". Tak jsem se ptala co je na tom špatně - neječí, nemluví sprostě, nikoho nebije, pouze se asertivně tváří (obličej typu "odprejskni" umělá fakt výraznej) - a ve většině případů to zabere a dají ji pokoj. Učitelka trvala na tom, že je to špatně. Ptala jsem se jí, co by tedy dceři doporučila - prý má být milá. Tak jsem oznámila, že nejsem pro taktiku "kdo po mě kamenem, já po něm chlebem", a ji že evidentně také tenhle způsob ve třídě nevychází, protože aby ve čtvrté třídě řešila několik napadení dětí navzájem nesvědčí o tom, že třídu zvládá.
Fascinovalo mě, že klidné dítě, které si v podstatě poradí (když si s atmosférou ve třídě neporadí učitelka) má ještě tendenci kritizovat (pak ještě v závěru roku dostala poznámku za tyhle pohledy, aby jí nemusela dat pochvalu za nějakou češtinářskou olympiádu/klokana - taky to si někdo psal že nedostal diplom).

Na druhém stupni mi její třídní pravidelně říkala "já o ní vůbec nevím" a asi to mělo znít jako pochvala. Ale fakt byl, že ani nevěděla, že kvůli účasti na přírodopisné olympiádě na okrese nemohla jet s nimi na školní výlet (stane se, ale tohle oboje organizovala tatáž osoba....)

Prostě nikdy jsem se od téhle ani od úči na druhém stupni nedozvěděla, že je moje dítě v něčem dobré. Vždy si našli způsob, jak ho/ji trochu sejmout. Jo a vrchol byla učitelka na výtvarnou výchovu - z té měla dvojku a pořád nějaké diskuse o tom jak kreslí moc či málo... Dneska je dcera na umělecké prumce a její výkres dali jako vzor na talentovky... Já neříkám, že je geniální (mám ji doma a vidím :)), ale že ve škole jako dítě s dobrým prospěchem "sama od sebe" nedostala ani ocenění, ani motivaci do další práce.