Vlastně ještě jedna věc, nesouvisí s tím vůbec věcně a asi je to jádro mého iracionálního postoje. Jako muzikantka jsem si vydělávala živobytí hraním lidem, kteří mají hodně peněz. Je to realita. Umělcův chlebodárce je snob (lidé kupující si lístky v klubech to nejsou, jenže ti tě neuživí, živí hraní na rautech, pařbách, drahých svatbách, firemních večírcích apod.) Musíš to přijmout, když to chceš dělat a neofrňovat se. Je to zákazník, pro kterého pracuješ, když ho obsloužíš dobře, dá ti třeba zase příště práci. Nebo si můžeš fidlat ve sklepě pro sebe. Ale je to tak maximum v kombinaci s prací ve škole, co zvládnu. Je to zjevně blbost a asi to nejde ani nějak moc vysvětlit, ale prostě mi nevadí snobům hrát, ale nechtělo by se mi jim prodávat jablka z dědových stromů.