Romano, dočítám teprve teď....
"To jako vážně?
Nechtěla bys mít geniální dítě, i kdyby mělo všechny dysfunkce?
Já tedy jo, ani vteřinu bych neváhala, co si vybrat
"
Tak pokud bych musela předem nějak vybírat, tak bych nechtěla ideálně ani geniální dítě, ani dítě s poruchami učení...a už vůbec ne kombinaci obojího...protože ty to nemají v životě vůbec jednoduché.... Nicméně mě tedy nějak vůbec nenapadlo takhle dopředu o svém dítěti uvažovat...nepřemýšlela jsem, jaké bude, nebo jaké bych si přála, aby bylo...beru vždycky všechno tak, jak to přichází, věřím, že všechno má nějaký svůj důvod...
No, nakonec nemám tak úplně standardní dítě, ale fakt mě to nikdy ani trochu netrápilo, nikdy jsem nebědovala, že to bude mít v životě těžké, protože třeba nedokáže tohle, nebo tamto...od začátku ho bereme takového, jaký je, podporujeme ho ve všem, co ho baví - něco vydrží jen chvíli, některé zájmy jsou už asi na celý život... A od začátku vnímám, že nás ta jeho jinakost dost obohatila...vyzkoušeli jsme díky němu spoustu věcí, které bychom jinak asi nikdy nedělali, potkali jsme spoustu skvělých lidí, které bychom jinak nepotkali, uvědomili jsme si, kolik věcí je většinu lidí naprostá samozřejmost, zatímco pro nás to byl úspěch, dokázali jsme se radovat i z drobností, nad kterými se ostatní ani nenapadlo pozastavit...