Ano, já když nabízím nějakou aktivitu, bedlivě se dívám do partnerského obličeje. A když vidím náznak nesouhlasu nebo dokonce odporu, uberu a nabízím méně nebo jinak.
Osobně bych nechtěla, aby mě někdo k něčemu nutil. Jsem ráda, že jsem dospělá a musím chodit akorát do práce. Jinak nemusím nic a dělám si co chci. A když se někdo chce přidat, jsem ráda.
Už jsem četla pár článků o tom, jak chlapi věkem trošku pohodlní, balit mladé holky už nemohou nebo nechtějí, tak ztrácí motivaci a nadšení do nějakých aktivit. Chtějí mít klid a pohodu. No a do toho zasahují jejich ženy, které mají pocit, že život je o dohánění a aktivitách, s čímž ty své pohodlné muže neustále otravují. A před tím s aktivitou obtěžují své děti. Já vlastně nevím, proč by si každý nemohl žít tak, jak to vyhovuje jemu. A to zejména muži a děti.