Cairo, já si myslím, že lidi "na gauči" to mají v hlavě srovnanější, nejsou to blázni na útěku.

Já ke své škodě, taky mám sklon lítat a být nervózní, pokud se něco honem neplánuje, když jsou 3 hodiny času nebo (nedej bóže) víkend. Zažila jsem i vyklidněné období, měla jsem tenkrát smutek a pamatuju si, jak mě ty turbomyši přišly úplně mimo. Moje nejbližší kamarádka to nechápala a byla ve své starosti o to, abych "nezdřevěněla na gauči" (přitom jsem chodila ven, něco dělala doma nebo kolem domu) až agresivní, být ona můj partner, normálně ji vybydlím skrze to úporné pohrdání neaktivitou. Naše přátelství to přežilo jenom díky tomu, že jsme dost daleko od sebe.

Teď, když můj chlap leží na gauči, dávám si hodně bacha, abych ho nesrala, vím jaké to je. No a svoji přemisťovací obsesi holt řeším tak, že to mírně naplánuju včas a plánuju jen normální věci.