Možná jsem to špatně popsala, ale takhle to určitě nemám, že bych neocenila jeho snahu, se mnou jít. Naopak, tady cítím velkou oběť z jeho strany, nicméně, právě proto, že respektuji jeho přirozenost, jsem od toho upustila a chodím raději sama, nebo s kamarádkami. Druhá věc je, že nám pak chybí ty společné prožitky. Nejezdíme spolu ani na dovolenou. Ale ok, i tohle už jsem nějak přijala. Jen mám čím dál větší pocit, že se tady stále přizpůsobuju jen já a on prostě si jede svoje, jak mu vyhovuje, bez té snahy o nějaký kompromis