Báro,

nevím, jakou roli jsi v tom tehdy sehrála zrovna ty. Vím, že jsem byla "mladá a blbá" a vy zkušené jste na to, jak v situaci lítám, koukaly všelijak. Vím, že do té události jsme se my dvě normálně bavily, potkávaly, bylo to fajn a nebyla jsem si vědoma ničeho špatného, co bych udělala, přesto mi pak ta jedna konkrétní osoba vpálila spoustu věcí, ve kterých figurovala i setkání s tebou. Co na tom všem byla pravda, nemám šanci posoudit, nemluvily jste se mnou, jen jste mi přisuzovaly věci, které jsem nedělala (jako zakládání hanlivých diskuzí o některých z vás), nazývaly mě psychopatem apod.

Takže jo, když zahlédnu tvůj nick, vždycky si vzpomenu...ale k tvojí osobě zcela bez emocí, protože jak píšu, zrovna u tebe nevím, co z toho, co mi bylo řečeno nebo napsáno, je nebo není pravda. A za ty roky už je mi to tak nějak jedno. Emoce vyvolává vzpomínka pouze na dvě konkrétní osoby. Teda na tři, u dvou cítím vztek, u jedné především smutek.

Já tehdy skončila v těžkých depresích, brzy po narození nejmladší mi zemřela i maminka, a tři roky mám jako v mlze, pamatuju si jen to, že mi bylo hodně zle. Znovu jsem začala žít až po přestěhování a nástupu do práce v roce 2008.