V županu jsem vozívala dítě do školy. Bez úmyslu vystoupit z auta. Pak se mi jednou stalo, že jsem si doma zapomněla klíče, peněženku a telefon a nezbylo než v tom županu a v kroksech zazvonit ve škole a vyžádat si přivedení dítěte a vzít si od něj klíč od domu. Jediné další alternativy byly umrznout nebo se v tom županu objevit na generálním ředitelství jednoho korporátu. Obojí mě lákalo ještě míň než ta škola. Bylo to strašný. Navíc dávno před covidem, kdy lidi blbnou z podstaty věci.