"Ale pokud potkám kamarádku, co se snažila 7 let otěhotnět a teď veze v kočáru bobánka se šišatou hlavičkou a řeknu jí "ten, je krásnej" , tak nelžu."

Libiku,
no, ty třeba ne. Ale každý holt nevnímá věci jako Libik.
Pokud tomu správně rozumím, pro tebe to sedmileté čekání jaksi ospravedlňuje tvou "lež" - dítě je nevzhledné, řekneš, že je krásné, protože je dlouho očekávané. Což dává smysl u té matky, ale u okolí? Pokud je "norma sociálního chování" umět se do toho "vcítit", tak to neumím. Umím to racionálně pochopit a "dešifrovat", dovedla bych to i předstírat, ale nedokážu to "pociťovat".