Kamarád mi minulý týden říkal, že vánoční úklid je určitá terapie úzkosti, vyvolané zkracujícími se dny.
Jak má člověk pocit, že toho má v životě málo pod kontrolou, tak právě tím důkladným úklidem může určitou část jakoby uchopit a "dát do pořádku", což úzkost sníží.
No, psal mi to ve chvíli, kdy sundal z plynového sporáku ta železa na plotýnkách a čistě je vydrhnul, což neudělal nikdy za celé tři roky, co ten sporák má Takže bych řekla, že na tom něco bude...

Jinak já sama nedělám úkid vánoční, ale adventní, a je to pro mě prostě taková prolínající se vnitřní a vnější příprava na Vánoce, jak úklidem mého prostředí domácnosti, tak trochu i úklidem "vnitřního prostředí" :)

Pouštím se hlavně do takových těch úklidů "zatuhlých věcí". Takových těch místeček, krabic a košíků, do kterých se dlouhodobě cosi přihazuje k "pozdějšímu protřídění". A vlastně z nich mám podprahový nepříjemný pocit "nevyřešenosti". Tak to je pro mě adventní úklid :)
Prozatím jsem uklidila knihovnu, ta má taky tuhle zátěž, jelikož před řadami knih je pruh volného dřeva a tam manžel i děti odkládají průběžně cokoli, co jim od ruky odpadne a nemají to kam dát. A přesně tenhle typ uklízení - rozmotávání nepořádkových uzlů - mi postupně zvánočňuje byt:)

Mytí oken nebo tak pro mě k tomuhle ani nepatří, i když manžel nějaká okna umyl, páč byla moc otlapkaná. Ale to je jiný druh úklidu.