Ve středu jsem si dala kávu z kavárničky s sebou snad po půl roce. Včera ráno zase. Tak mi to chutnalo, venku sníh, káva hrála ruce i duši, opravdu jsem si užívala to, jak v klidu a venku si vychutnávám dobrou kávu. Vidím, že jsem to stihla tak tak.
Už mě to ale štve. Přece se nějak musíme naučit žít s covidem a ne před ním utíkat a zavírat se, zavírat všechno a všechny.