Právě za Marie Terezie a Josefa II., Bouřko, se kulturní krajina u nás roztáhla na maximum svý rozlohy, všechno bylo nějak zabraný, využívaný, dřív se pořád ještě na nový pastviny klučilo, ale teď pastviny se víc už skoro roztáhnout nemohly, jen na naprostejch okrajích, jako jsou svahy Krkonoš...

Místo roztahování se tvarovalo, z tý doby taky pochází největší díl dnešní tvářnosti krajiny, kterou vnímáme jako bytostně "českou", jako třeba stromořadí podél silnic a cest, remízky, křížky atd. No a lesy se v tý době začínaj obhospodařovat na novým základě, sázej se nový druhy stromů (hodně smrků), sází se plánovitě v prostoru a čase, zkrátka lesy se obhospodařujou jako pole. A prasata jsou škůdci, rejou a okusujou sazeničky! Domácí i divoký. Divoký se vystřílely, domácí zavřely.