Hlásím, že ač presenior, instagram nemám a kjůárkem neplatím.

Zato mám stejně jako Monty (se kterou v posledních pár desetiletích nemám vždy shodné názory) kolem sebe skupinu seniorů, co až na výjimky předstírají, že je baví aktivně žít, a lockdown berou s rezervou. Nejsou téměř vůbec churaví, nejsou pomalí, nenosí pleny a používají sociální sítě. Včetně mých rodičů 80+. Většina mých přátel jsou 65+, někteří 75+, se všemi jsme byli na tradičním předvánočním výletě tuto sobotu - venku, s opékáním buřtů na ohni, ale v hospodě se také rádi chvíli ohřejeme. Kdo nechce, nejde - letos byla rekordní účast za poslední čtvrtstoletí.

libiku, senioři jsou stejně pestrá "skupina", jako lidi obecně. Ohledně zkušenosti s péčí o lidi na lůžku - ano, mám, v součtu ale jen pár měsíců. Ovšem "junior" ve věku 50- to "snášel" podstatně vstřícněji, než seniorka 86+, ta skutečně výslovně chtěla raději být již k dispozici vědcům v Akademii, než klientem - respektive příjemcem láskyplné péče mnoha svých dětí, jejich partnerů, vnoučat... Lidi jsou prostě různí, a věk je pouze jedna z mnoha proměnných výsledné osobnostní rovnice. A to ještě není ani vypočtena.

Každý vidí (jen) to, co vidí.