Přidat odpověď
Co se znám s tchýní, tak jí každý rok prosíme, ať hlavně nekupuje tolik dárků a poradí se...
- takže jí jeden rok začátkem listopadu volám, že mám už pro manžela pyžamo a novou peněženku. Hádejte, co od ní manžel dostal...
- voláme si. " Chcete vánočky?", " Ne, děkujeme, máme svojí" - lup, vánočka celá přistane...
- byla jsem těhotná, měla jsem těhotenskou cukrovku, pořád opakujeme, že cukroví fakt jen trošku, vlastně jen pro manžela. Při předání a následném odmítnutí třetí dortové krabice scéna, že si cukroví od své matky a sestry beru ( obě mi daly asi tak krabičku velikosti jako od Ramy) a na manžela :" Tys býval takovej hodnej kluk..."
- těchto historek tisíc a jedna, takže na Štědrý den doma babičku nemáme, bývá u svého druhého - "hodnějšího" syna, který žil dlouho sám.
- nejlíp zahlásil můj otec, když k nám přijel na Štěpána, uviděl pod stromkem hromadu dárků, které tam chvíli před tím umístila nadšeně tchýně a můj otec se zeptal:" vy jste si ještě nedávali dárky, že toho tady máte tolik?" Nevědomky naprosto vystihl každoroční realitu...
Předchozí