Asi před rokem jsem byla u příbuzných na Slovensku a byli jsme na hřbitově. Byl tam hrob asi 11letého kluka Sama. A na náhrobku nápis: "Samulienko, ty spíš, my žijeme. Čakaj - my prídeme". Nevím, jak to popsat, ale mě to najednou dávalo smysl, jakoby tím, že to bylo takhle "vytesáno do kamene", to prostě byla pravda. Přišlo mi to strašně uklidnující a prostě dané - ten chlapeček jen spí a čeká, až přijdou rodiče za ním. A moc bych si přála, aby to tak bylo. Aby za všemi těmito andílky jejich rodiče jednou skutečně přišli a byli zase spolu.