“ pamatuju si, že mne tenkrát zajímalo hlavně to, jak se dostanu na záchod a zpátky ”

Z týhle fáze už jsem naštěstí pár dni venku. Teď jsem o několik levelů výš, ve stadiu: “zas takovou žízeň nemám, abych se zvedla a došla si uvařit čaj, a koneckonců pak by se mi chtělo na záchod, což je ve výsledku taky moc námaha”.

Takže už si jasně uvědomuji datum a chytla mě panika. Ale jak tady všichni píšete, asi ji zase pustím k vodě, no stress, ono se to nezblázní.