Základním rozdílem křesťanství oproti různým posmrtným kultům je víra, že ještě dojde ke vzkříšení těla. Že ta duše dostane zpět tělo, skrz které bude moci interagovat s druhými.

Že to bude vcelku spektakulární událost i na zemi. Mj. Židé se kvůli tomu nechávají pochovávat, co nejblíže tzv. Zlaté bráně v Jeruzalémě, kudy má do Chrámu vstoupit Spasitel, při jeho příchodu aby to po vzkříšení neměli daleko a byli vzkříšení brzy (začne se prý od Jeruzaléma).

S kým se setkám? S každým, kdo se sklonil před Bohem a poddal se mu. A v naší éře jsou to především ti, kteří Bohu uvěřili, že jeho Syn, Ježíš je ten Spasitel.

Z rodiny slušně věřím, že tam bude máma, která na smrtelné posteli v hospicu uznala vstříc věčnosti a Bohu při setkání s pastorem, že nebyla neomylná a bezchybná (v Krista už před tím věřila). Snad i děda, kterému jsem sloužil já podobně v nemocnici jako skoro teenager.

S babičkou a tátou nevím, táta měl v nemocnici koma ještě se probral a byl pak ještě chvíli doma a se svým humorem nám sdělil (byl přesvědčením komunista, i když vyhozenej ze strany v 1970), že má dvě zprávy: Za prvé, že Bůh je. A za druhé, že je to černoch.
Já jsem definitivně uvěřil a dal se pokřtít asi půl roku poté.

Podobně nevím, jak je to s pradědou. Podle toho, co z rodiny vím, měl hodně zajímavej život, ale občas drsnej. Byl z rodiny sociálních demokratů, zakladatelů dělnického hnutí. Ale on se rozhodl víc pracovat a méně diskutovat a vybudoval krejčovský salón v Praze i v Berlíně. Příběh by to byl dlouhý, ale bylo vidět, že za milosrdenství k Židům i k dalším lidem byl zase on požehnaný a přežil koncentrák i na stará kolena dlouhou vazbu StB. Ale nevím, jak to on měl sám v sobě.