Kdysi otec přinesl obrovský a hustý strom, který dostal. Brácha, 12, seděl 25. u stolu, četl si a houpal se na židli. V určitém bodu zhoupnutí už nebylo cesty zpět, jak padal, chytl se větve, instinktivně, a stáhl ten obr strom s sebou. Strom bral spravedlivě všechno, sklo, porcelán na policích.
Přiběhli jsme z kuchyně, ještě ležel kluk na zádech, kolem neskutečnej binec, ozdoby rozbité... - Co se stalo?
- Nic, jen jsem trochu shodil vánoční stromek...
Od té doby má slovo TROCHU u nás jinej význam.