Miluju S čerty nejsou žerty, mám je raději než Tři oříšky pro Popelku. Černobílou Popelku z roku 1969 pro změnu nemusím vůbec - Popelka mi přijde tak naivní a přeslazená, že ani Jan Tříska jako vypravěč mi to nevyváží.
Zmiňované Chobotnice nemusím, Švejka taky klidně vynechám. A vysloveně nesnáším Obušku, z pytle ven! Tam bych přerazila hlavní postavu. Chlap, který si naseká tolik dětí, nemá co chodit po světě s loutnou, ale má pořádně vzít za práci, aby je uživil.

Lásku nebeskou ráda mám, byť je opravdu zvláštní a spousta situací je pro mě neuvěřitelných od nehezkého kluka coby "boha sexu, jen na špatném kontinentě" až po sprostě klející sekretářku, do které se zamiluje pohledný premiér. Se Sarah, která si šlape po štěstí a neumí si vypnout telefon, soucit nemám. Zároveň ale nechápu Karla, který nic nedělá - neumí ji sám od sebe oslovit, pozvat na rande, prostě nic. Pohledný, ale neschopný. Stárnoucí Harry, který se nechá oblbnout svou podřízenou, je pro mě sice z pohledu vdané ženy syčák, ale jeho žena si naběhla na vidle sama, když mu prohledávala kapsy, takže špatně na obou stranách.
Mám ráda scénu, kdy se provalí, že Mark miluje Juliet. Ta krátká scéna beze slov, kdy neví, co má dělat, podkreslená písní Here with me, mě dostává pokaždé.
Letos jsem si při sledování Lásky nebeské uvědomila, že mám ráda Colina Firtha. Věřím mu jeho postavy, ať už se jedná o Valmonta, Královu řeč, Kingsman, Mamma mia! nebo Deník Bridget Jones.