Nic, to si musí zmanažovat učitelka. Ty můžeš max. ji podpořit v tom, že uznáš její pravidla, jenže na to potřebuješ učitelku, jejíž pravidla akceptovat můžeš. Já jsem zjistila u sebe, že je to pro mě poměrně těžké, mám na všechno vlastní názory, opravila bych jiné věci a jinak, pořád něco. U dítěte, které je své, prosazuje si vlastní vize, se vším viklá, zkouší, vidíš, kde to učitel dělá blbě.. Ale nakonec jsem zjistila, že z těch "blbých" kroků jen některé fakt blbé jsou, jiné nakonec fungují, jen jinou cestou, než bych to udělala já. Takže jsem našla učitelku, kterou respektuju, a držím s ní basu i ve věcech, které mi úplně pod nos nejdou. Klukovi to jde k duhu, protože potřebuje vedení, sám se svým sice celkem vysokým, ale zatím moc netříbeným intelektem a v jádru laskavou, ale dost impulsivní povahou, je ztracený. Chce to vydržet, penály a podobná fidlátka se řeší tak do páté třídy max, pak už to nikoho nezajímá. Pamatuju si denní úklid tašky s nejstarším, bylo to strašné, ale je to pryč a nakonec to zužitkoval, dneska je schopný mít věci v zásadě v pořádku, když chce. Spoustu lidí to nedokáže, ani když chce a kazí jim to život. Krasopis jsem neřešila nikdy. Ale fakt jsem vždycky, i za cenu odebrání dítěte ze třídy, eliminovala rigidní, neempatické a neinteligentní učitelky.