Prakticky nad tím nepřemýšlím. Snažím se, aby můj život byl především dobrý a nepromrhaný. Obecně to asi zahrne i věci, které jsou zdraví prospěšné, ale je to pro mě spíš druhotný efekt.
Celkově asi hodně vnitřní radosti, co nejmíň strachu, a lidi, lidi především. Dobrý a blízký vztahy s lidmi, důvěra k lidem, bohatá síť vzájemné pomoci a sounáležitosti. A celkový pocit smysluplnosti mého života a světa vůbec.

A zároveň co nejčastěji samota, moje osobní, nejlíp i vnější, když není, tak aspoň vnitřní.

A hodně chůze. Ćím víc, tím líp. Prakticky vše, co lze obstarat pěšky, dojdu. Dopravní prostředky používám jen tam, kde to jinak nejde, v tomhle mě teda dost omezujou děti, po pár kilometrech kvičej, ale jak rostou, tak se to konečně začíná pomalu lepšit. V chůzi se mi i nejlíp přemýšlí.

Jídlo mě vlastně určitým způsobem míjí (ač to tak nevypadá ) - vařím tak mimochodně, sice z kvalitních surovin a dobře, ale to spíš tak, aby rodině doma chutnalo, sama jsem na jídlo dost nenáročná.