Duševně stejná jako v šestnáci nejsem, to by bylo skoro v 60 divné. A ani bych to nechtěla, jo fyziky a duševně tak 30, to bych brala.

Je fakt, že si nevybavuju, že bych chtěla kluka, kterého by mi kamarádky záviděly. Tak jsem to neměla ani třeba s oblečením a hmotnými statky. Ovšem taky je pravda, že v těch nácti asi bylo důležité, aby se mi kluk vysloveně líbil. Jinak bych nejspíš vůbec nešla na první rande. A na to se teprve prověřovalo to souznění.