okolíku, u mne to tak vyšlo... já odmaturovala, vrátila se z intru domů a teprve pak mi bylo 18 a pochopila jsem, že doma být nechci... za ty 4 roky v praze jsem si zvykla na mnohem větší samostatnost, volnost a zodpovědnost sama za sebe... 2 roky jsem přetrpěla (pro pocit, že mě máma potřebuje) a musela jsem pryč... byly to pro mne ty nejtemnější roky vůbec... a to nebylo doma žádné peklo, naši se pomalu srovnávali s tím, že se neptám, ale oznamuju, ani jsme se nijak extra nehádali (už), snažili jsme se všichni, ale k žití to fakt nebylo...