Valkýro, naší zase svou práci milovali, táta tam dobrovolně a zadarmo býval každý den přes čas, chodil do kanclu na šestou a kolikrát přišel domů až v osm večer. A maminka dělala vedoucí docela velké účtárny, byla inženýrka ekonomie a práce ji strašně bavila. Taky dělala 6 let přes důchod, ale ne kvůli penězům, ale protože jí to bavilo. Přestala jen proto, že se mi narodila dcera, tak aby mi mohla pomáhat. Naši se taky doma pořád bavili o práci, rozebírali pracovní problémy, radili si, co a jak. To byly nejčastější hovory. Když pak táta dostal ten infarkt a musel do invalidního důchodu, dostal regulérní depresi a pár let bral AD.