TaJ, kdysi jsem vozila kluky na kde jaký parní vlak. Někdy i jednou týdně.
Ale pak začali běhat orientační běh. Později mladší kolo a je po vlackach.
Kolo zatím fakt vede.

Dostal pumpičku na kolo s bombičkou jako do sifonů. A to bylo radosti. Přecejen i ten bezdušové pláště už tak nedrží. A na závodech jako, když to najde.
Na podzim mu někdo nechával právě toto na doufouknuti na trase závodu. Přijel a pamatoval si jen číslo závodníka. Tak jsem ho prostě nechala vyhlásit i s poděkováním. Syn na to po třech hodinách a dvou bouřkách v lese neměl vůbec sílu.