Jitko, já měla starší dceru strašně maličkou, na dolní hranici toho, co je ještě normální. Přibývala pomalu a neměla moc velkou chuť k jídlu.
Moje starší sestra byla v dětství taky taková. Podstrojovali jí a do jídla ji nutili. Skončilo to v nemocnici, protože odmítala se zaťatými zuby přijímat potravu (v roce a kousek).
Tak já jsem na to šla z jiné strany a zavedla jsem systém, ve kterém já rozhodovala o tom, CO budeme jíst, a dítě rozhodovalo o tom, KOLIK. Tak měla 5 jídle denně, co nejpestřejší, hezká i pro oko, ale žádné sladkosti, uzeniny apod. To jídlo bylo k dispozici asi 20 minut a pak jsem ho odnesla. Další jídlo dostala až v čase pravidelného jídla - ne to stejné, zase další, takže třeba svačinku. Zase - dvacet minut a zbytek odnést.
Mezi jídly vůbec nic. Jedly jsme jen u stolu.
Tímhle způsobem mi mezi 15 a 20 měsíci dohnala všechno to, co jí dřív scházelo - a nemusela jsem sahat k tomu, abych jí dávala jídla pro děti nevhodná, ostatně jako alergičce bych jí je dávat rozhodně neměla.
Ona věděla, že když se v něčem jen tak porýpe, bude pak mít hlad, a tak se vždycky aspoň trošku najedla. Nenutila jsem ji nikdy dojídat nebo tak. Samozřejmě jsem nevařila programově jídla, ke kterým by měla vysloveně odpor.
Myslím, že je to otázka důslednosti a taky motivace - tedy co tě vede k tomu, abys trvala na zdravém jídelníčku.

Jo a napadá mě - ve vaření dobrých jídel ze zeleniny mi hrozně pomohla kuchařka Horana a Momčilové Vaříme dětem chutně a zdravě - zkus ji sehnat, je možné, že v jiné úpravě by to malému jelo - a tam je fakt spousta receptů a hodně dobrých.