Valkýro, to já vím. Taky jsem měla ve 20 letech dojem, že žena je a musí být domácí pečovatelka, že to jej její úkol, protože chlap má na starosti práci kolem domu a navenek (zajistit dřevo na otop atd.). No, jo, holka z vesnice, no. Ono mě to taky časem přešlo, to když jsme přešli na jiný druh topení a dneska stačí jen otočit knoflíkem a je teplo. Jen se na to zase musí vydělat, protože to dřevo/uhlí bylo levnější, ale zase pěkná dřina, že... Taková, co si sama ženská neudělá, na to musí být chlap, aby dřevo pořezal na cirkuli, případně už v lese, a poté ho dopravil domů a zpracoval tak, aby se dalo dát do kamen. Od těch dob jsme už ale pokročili, dneska máme domácí pomocníky, pračkou počínaje, přes sušičku, myčku nádobí, vysávacího robota, dneska se to už dá, už to není taková dřina, jako to měly naše praprababičky. Ale bojovat za rovnoprávnost musíme dál, chlapi jsou pořád přesvědčení, že hlavní ženskou prací je péče o rodinu. On i třeba profesor Pirk přiznal, že když s manželkou dostudovali a založili rodinu, že se jeden z nich musel postarat o rodinu, takže jeho manželka obětovala profesní i vědeckou kariéru. On se mohl profesně rozvíjet, ona zůstala někde v laboratoři, protože oba vědeckou práci dělat nemohli, o tu rodinu se někdo postarat musel. Ono i ženské mohly do práce teprve tehdy, když se do domácnosti mohla koupit pračka nebo elektrický sporák, do té doby měly smůlu, protože na pradlenu nebo jídlo z restaurace nebylo (ono není ani dneska, že, a to pracují obvykle oba). Je ale zajímavé, že chlapi si vcelku rychle zvykli na druhý příjem do domácnosti, ale nějak si furt nemůžou zvyknout na podíl své práce v téže domácnosti .

Pokud máš doma dospělé lidi, tak omez svou domácí práci. Dospělí lidé by měli pochopit, že nejsi jejich služka. Já to kdysi udělala. Bylo to teda tvrdé, ale jiná cesta nebyla.