Říkala známá (cca 80 let), že její matka byla doslova v šoku, když za ní v 50.letech přišli, aby nastoupila do fabriky. Nakonec prý nastoupila, ale ona byla zvyklá na to, že bude v domácnosti a manžel bude živit celou rodinu.

Já jsem teda z vesnice, tam je to mnohdy ještě tak, že chlap se stará o všechno vně (třeba zrovna to topení), ale i dům, a žena má na starosti domácnost. Brácha je inženýr, bydlí na vesnici, a v době varných konvic si neudělá ani kafe, to musí manželka, nenamaže si ani chleba. On je prostě hlava rodiny a té se posluhuje. Já absolutně nechápu, že si dospělý chlap neumí udělat ani to kafe a potřebuje na to služku.

Ona ta rovnoprávnost postupuje někde i dost pomalu. Kamarád, voják z povolání, říkal, že jako voják z povolání nesměl ani tlačit kočárek s vlastním dítětem. Protože kdyby potkal vyšší šarži a měl ji salutováním pozdravit, tak by to s kočárkem vypadalo nepatřičně a šarže by to mohla chápat jako výsměch vůči své osobě. Fakt z pol.80.let 20.století.