Krajino v lednu,
Karin Lednická (Šikmý kostel mám rozečtený) má jazyk o něco květnatější, ne tak úsporný jako Morštajnová, ale to je taky hodně věc tématu.
Mně u Morštajnové chybí jazyková poetika, její knihy jsou založené na příběhu, jazyk má "čistý", ale dost strohý, což třeba já jako čtenář úplně "nemusím", nicméně neuráží mě to. A jsem fakt ráda za každou Morštajnovou, protože obliba těch úpadkových Třeštíkových, Obermannových a Hartlů mě řekněme z profesního hlediska moc netěší.