Moje starší dítě se už do trudomyslnosti propadlo zcela. Zcela reálně se obáváme, že se do normálu bude dostávat jen velmi ztěžka. Nejsem si jistá, že k té maturitě vůbec někdy dorazí. Nebude mít řidičák a nesloží mezinárodní zkoušky z angličtiny, na které se před C poctivě připravovalo. Zůstane nám doma u lednice a z toho se zblázníme i my.
Celkově jsme všichni, nejen to starší dítě už přišli o tolik aktivit, že už je ani nepočítáme. Nejhorší je ovšem to, že už nikdo nevěří k návrat k normálu.
Nebaví mě už filmy, protože je v nich svět ještě bez roušek. Na knihy se teď nějak neumím soustředit. Sporty jsou na nule, pes mi zemřel o vánocích a bez něj mě procházky venku fakt nebaví.
Objektivně se nám "nic neděje". Práci máme, v cestovním ruchu nepodnikáme. Jen jsme vnitřně rozbití a bez naděje na zlepšení.