Proč pořád píšeš o brečení?

Je snad přirozené, že jsou lidi smutní z toho, že jim něco nevychází tak, jak by si představovali. Jasně, že si můžeš koupit kávovar a jít se projít s kámoškou, ale třeba mou extrovertní duši tohle fakt neuspokojuje a jsem prostě nespokojená. Sedím už několikátý měsíc na home office, práce nad hlavu, do toho dělám hausfrau, což nenávidím a každý večer padám úplně hotová na držku. Prostě se necítím úplně dobře, i když podle tebe bych měla.

A jasně, že se lidi přizpůsobí - co jim taky jiného zbývá. Moje babička i děda třeba přežili koncentrák, děda pak ještě komunistický lágr, dali to. Ale že by se to na nich nepodepsalo, to teda fakt ne - jejich psychika tím byla zasažená hodně.

A i tady v těch diskusích je vidět, že už toho mají všichni dost - tolik nechápajících, uštěpačných a jedovatých komentářů tady dřív myslím tolik nebylo. Každý se v tom plácá, jak může, můžeme i předstírat, že situaci je víceméně normální, ale to bychom si lhali do kapsy.