Yuki,

bez ohledu na to, co si myslím ohledně Montyina vystupování v různých diskuzích, tak zrovna tuhle diskuzi nezničila Monty. Ta reagovala na zakladatelku zcela v duchu dotazu.

To až když holkám, jejichž děti zrovna dobře nezvládají tuto situaci, začlo být podsouváno, jaké jsou fňukny, a že nejsou ochotné se vzdát požitků ve prospěch společnosti, případně jak mají zpovykané a rozmazlené mládežníky, se diskuze zvrtla úplně někam jinam.

Markéta se pokusila rozbouřené vody zklidnit, ale někdo tu holt má pořád potřebu vodu vířit. A ne, fakt to tentokrát není Monty, i když to je obvykle její parketa.

My dvě jsme si na toto téma psaly v jiné diskuzi, o něco mladších dětech, ale i ti skoro osmnáctiletí to prožívají podobně. Mám doma takové čtyři, tedy jednu o fous starší a jednu o fous mladší, obecně jim online výuka až tak nevadí, v mnohém i vyhovuje, navíc jim vlastně všechna ta omezení až tak moc nesebrala (nejsme moc aktivní rodina), ale ta demotivace k činnostem, ta ztráta perspektivy, chuť o něco usilovat, někam směřovat, je na nich a hlavně na té nejstarší strašně znát. Předpokládám, že se s tím časem poperou, srovnají, většina mladých to zvládne. Ale to neznamená, že se o ty citlivější člověk nemusí bát a že jim nehrozí vážné zdravotní problémy a některým i smrt. Kolik už tady bylo diskuzí o depresích, panických poruchách, antidepresivech, kolik dospělých je bere....a u mladých, kterým se najednou převrátil život naruby a nejsou z toho zrovna happy, je to jen zpovykanost? Lidé končí v depresích i z banálnějších příčin.

Dneska jsem četla na FB diskuzi učitelů...ve skupině, kde je normálně hodně pozitivno, snaha o co nejlepší výuku ve všech podobách....kdybych sem zkopírovala jen část příspěvků, to by bylo haló....ale kupodivu se tam těch čtyřicet nebo padesát nebo kolik učitelů z různých stupňů škol (a velká část z těch středních) shodlo na tom, cos popisovala i ty v té naší diskuzi. Ty děti jsou na tom opravdu psychicky špatně a není to jen pár "zpovykaných rozmzlenečků" několika málo matek, které si to tady dovolily přiznat....je to všude, napříč různými školami, a týká se to nejvíc právě těch náctiletých.

A co se týká fňukání a "fňukání"....to mi tu bylo vždycky předhazováno, že fňukám a neřeším....jenže právě v situacích jako je tahle, je to fňukání a "fňukání" jeden ze způsobů zachování duševního zdraví, protože se spoustou věcí opravdu nejde nic udělat, jen se musí počkat, až to přejde, nebo s tím něco udělá někdo, kdo může. Bohužel rodina.cz už dávno přestala být vhodným prostředím pro uvolnění napětí.